Chleba pečený v bojových podmínkách

Když vás chytne pečení chleba a k tomu chcete dát ochutnat babičce, dědovi, švagrové a bráchovi, tak se musíte smířit i s bojovými podmínkami v maminčině kuchyni. Na kvásku si dáte záležet a v pravidelných intervalech ho třikrát nakrmíte, co o to, že jste zrovna v práci, prostě kvásek je kvásek. Začnete večer doma, ráno a po obědě v práci a večer ho máte akorát připravený na zadělávání. Jenže dorazíte domů, než se rychle osprchujete, kuchyňská linka je přeplněná a tak válčíte s místem a na kousku 30x40 cm se vměstnáte se silikonovou podložkou na pracovní desku a nejdříve v zadělávací míse (to aby se tak nenadrobilo na zem) smícháte všechny ingredience, abyste se poté přesunuli přímo na podložku. Chleba pořádně propracujete, necháte asi tak hodinu odpočinout (standardně je lepší cca 20 minut), znovu ho propracujete a teď se rozmýšlíte, zda ho dát vykynout do ošatky nebo raději jen na podložku. Protože ošatka vypadá nějaká malá, tak vítězí podložka. To už je zhruba 23:30 hod. a už se těšíte do postele. Ráno vás probouzí budík v 6:15, abyste zapnuli troubu, nechali ji pořádně rozpálit na nějakých 230C a začnete si nadávat, že ta ošatka by byla přeci jen lepší. No nic, teď už se nedá nic dělat, chleba jakž takž vykynul, i když v ošatce by šel nahoru, takhle se rozlezl do stran. Ospalá a ještě v noční košili uvažujete, jak ho přemístit na plech, aby se co nejméně snížil (už tak je docela nízký oproti mému standardu). Ještě ho necháte na plechu chvíli vyběhnout a když má trouba správnou teplotu, vložíte ho do ní. Ještě rychle pokropit slanou vodou a může se péct. Každých pět minut lítáte k troubě, aby se ten váš výtvor co nejlépe podařil. Po deseti minutách od začátku pečení snižujete teplotu na 180C a za dalších deset už otevíráte troubu a znovu zvlhčujete povrch chleba. Z trouby už je cítit vůně čerstvě upečeného chleba, který ještě jednou postříkáte vodou a necháváte dalších pár minut dopéct. Čas plyne, tak chleba honem přendáte na mřížku, aby aspoň trochu vystydl, než ho zabalíte do utěrky, šoupnete do cestovní tašky a vyrazíte směr práce. V práci si užíváte vůni, která je cítit v celé kanceláři a už se těšíte, že ochutnáte ten svůj výtvor. On ale ten chleba ne a ne vystydnout. Ještě v poledne je trochu vlažný, tak nezbývá než počkat do odpoledne a konečně ho okusit. Chuť je taková jak má být a odpolední svačinu si vychutnáte. Večer dáte všem ochutnat a hlavně babičce a dědovi ho přinesete akorát k ohřáté polévce. Nikdo pořádně nevěří, že jste kvůli němu opravdu ráno vstávali a pekli ho ještě před pracovním dnem.